Hvězdná Brána Atlantida : Delenda Est Část 18.
Stargate Atlantis: Delenda Est, part 2.6
"Jeden jediný lidský exemplář stačí k posouzení druhých. "
- Ivan Sergejevič Turgeněv
Medik a jeden z vojáků s lehkým zraněním položili Harrise do stanu plných mrtvých a umírajících. Mluví s ním John, který se tam objevil hned, co ho tam přinesli na nosítkách.
„Tak tohle rendezvous se smrtí už asi nerozchodím…“ sykne Harris, kterému doktor před chvílí píchnul velkou dávku sedativ, to by totiž nic neříkal, jen nelidsky křičel, jako tomu bylo ještě před tou chvílí bez sedativ. Nic smysluplnějšího pro něj ani nemohl udělat, na což stačil jediný Johnův pohled, obě jeho nohy utržené a spálené, taktéž je na tom jeho levá ruka.
„Nech těch keců, Harrisi! Když říkám, že to přežiješ, tak to myslím vážně! (ke všem okolo něj) Všichni to přežijeme!“ řekne John, i když pohled na něj neskýtá ten nejpozitivnější dojem.
Přestože plukovníkova roztrhaná uniforma, potřísněná krví obou válčících ras, působí zoufalým dojmem, její majitel nevypadá nikterak na pokraji sil. Naopak, s rozhodnou tváří, a se zbraní na rameni vychází ven, a s ním i mnoho lehce raněných.
Jeden z Rusů přidělených k TFP, kterému kus zdi rozdrtil nohu, odmítl uspání, a se zbraní na jedné straně, a bednou granátu na druhé, čeká na přiblížení boje.
Zdravotník se s ním chtěl hádat, ale jakmile se přiblížil k jeho obličeji, dostal takovou facku, že mu opuchla půla obličeje, a tak se rezignovaně vydal k dalším raněným.
Nad hlavami obránců je poznovu slyšet svištivý zvuk, a paprsky z Dartů znovu pročesávají štítem nekryté zákopy. Plukovník poznává, že nic nezbývá nic jiného, než ústup až k disruptoru.
„Poslední předsunutá linie obrany proražena! Ústup do vnitřního perimetru Tři Alfa!“ přepne frekvenci „Kouřová clona! Použít všechny hlavně, a okamžitě!“ odpoví John, přitiskne se ke stěně zákopu
Celé okolí disruptoru se zahálí do hustého kouře, a technici u rušiček zvýší výkon zařízení na přetížení, což u některých zničí krystalické obvody, ale umožní posledním přeživším dostat se za štít disruptoru, k poslední linii obrany.
„Dýmovnice došly, zbývají jen tříštivotrhavé střely, pane.“ hlásí kysele major od minometů.
„Rozumím, majore. Vyčkejte dalších rozkazů.“ odpoví plukovník s naprostým klidem
Z hyperprostoru za nejbližším měsícem Aspolis vylétne BC-304, která se vzápětí zamaskuje.
Bitva, která započala u uprchlického světa, započala skutečně velkolepě. Pretoriání, ač vybavení stealth technologií v hyperprostoru, neoklamali obránce, a Olesiánské lodě se do organických trupů zaryli jako zuřiví psi hlavními zbraněmi, nedbaje na ztráty a poškození.
„Hleďte na naše bratry a sestry! Již nebudou snášet útlak a zvůli této zvrhlé choroby galaxie, a oheň jejich duší spálí tisícileté noční můry v popel a prach!“ říká Ford na můstku Křižníku Legie, a zatímco vede přímou palbu na Wraithský Křižník, z odvrácené strany nedalekého měsíce letí v šípových formacích stovky Dartů, v nichž ale sedí lidé.
Jeden z nich, asi padesátiletý muž, křečovitě drží v ruce kovový řetízek, a v jeho tváří na chvíli probleskne stesk a bolest, ale poznovu jej vystřídá nenávist. Čirá, průsvitná nenávist plní jeho oči i srdce.
V jiném naopak sedí mladá žena, a pozorně se dívá na údaje v displeji. Je jí těsno, neboť je v její kabině podivné, kovové zařízení.
Darty pilotované lidmi zahájí křížovou palbu do nepřátelských strojů, zatímco několik z nich se přesouvá do blízkosti Hive Ships. Stejná mladá žena zmáčkne zařízení vedle sebe, a naposledy vytáhne obrázek, na kterém jsou patrně její rodiče.
„… ať démony trýznicí naše těla a duši spálí očistný plamen smrti! Nikdo z nás nesmí a nebude trpět z jejich životů beroucích rukou!“ pokračuje Ford z Křižníku Legie, který již utržil mnoho silných zásahů, a ustupuje, taktéž i Olesiané, kteří přišli již o polovinu svých sil.
Výbuchy uprostřed Pretoriánské flotily změní okamžitě poměr sil. Tlakové vlny nukleárních explozí zbavily flotilu naprosté většiny Dartů, zničila mnoho Křižníků, a čtyři Hive Ships poškodila.
Zatímco Wraithové reorganizují flotilu, Olesiánským lodím se obnoví štíty a Křižníku Legie se zadaří opravit škody, a boj se rozhoří nanovo. Lidské lodě znovu bojují jako šílené, i přes značné ztráty odmítají Wraithy pustit k planetě.
Fordova loď se nečekaně vrhne do příme palby, a zahájí palbu do jedné Hive. Wraithský Křižník vedle něj střílí do stejné lodi, a do formace to vnese zmatek, do zbraní a motorů zasahovaná Hive exploduje. Nově Legií obsazená loď je vmžiku zničena, ale Fordovi se podaří s těžce poškozeným Křižníkem uniknout k planetě.
Olesiánské lodě vstoupí do hyperprostoru, což Pretoriáni vyhodnotí jako signál vítězství, ale není tomu tak.
Z hyperprostoru za flotilou se jejich lodě znovu vrátí do bitvy, Wraithové k nim směřují veškerou palbu a jednu po druhé ničí.
Z jiného hyperprostorového okna vylétne Caesar, a jeho velitel Gorman nevěřícně pozoruje trosky a bojující lodě. Vstane ze svého místa, a pokývne navigátorovi, že mají pokračovat k planetě, kde se tísní milióny lidí
„Nařizují vám okamžitě pokračovat v misi, než se nás zaměří jejich lodě!“ zakřičí na něj agent Merrick, stojící v pozadí, a očekávající splnění rozkazu.
Gorman neodpovídá, jen se dívá. Merrick dojde až metr k němu.
„Umístěte bránu k planetě, přikazuji vám to!“ křičí rozvzteklený Merrick mlčícímu Gormanovi do tváře
„Jděte k čertu. (k vojákům u vchodu na můstek) Ihned zatkněte pana Merricka za velezradu a válečné zločiny. Depeše od plukovníka Shepparda, velitele Aspoliské pevnosti. ( a podá váhajícím členům bezpečnosti kopii zprávy ) Není čas rozebírat detaily. (sedá si na své mésto) Energii do přední části štíti! Všechny zbraně
připravit k boji!“
V řídící místnosti disruptoru stále trvá nervózní situace. Rodney se opět přehrabuje v obvodech ve zdi, a ven mu vykukují jen nohy, zatímco umírněnější Radek s tabletem v jedné ruce a antickým měřičem energie, pracuje přímo na hlavním panelu.
„To nám trochu ztíží situaci, Johne.“ řekne Zelenka, a znovu se podívá na disruptorové zařízení „Můžu se pokusit to opravit, ve své podstatě jde o banalitu, ale…“
„…potřebuješ čas. Jasně.“ dopoví za něj John „Navíc jsme ztratili kontakt s Atlantis, jen tak mimochodem.“
„To není dobrý.“ zkonstatuje Zelenka
„Jo to není.“ John skutečně neví, jak se rozhodnout. Pokud Wraithové dobývají Atlantis a uprchlický svět, nebylo by opravdu rozumnější poslat všechno do pekla disrupční vlnou?
Jenže co když je pořád naděje? To bychom pak způsobili zbytečnou smrt všech lidí v galaxii.
John zatne pravou ruku křečovitě v pěst. Žádný člověk nemá být nikdy postaven před takovéto rozhodnutí.
„Radku, dělej co můžeš. (tišeji, přiblíží se k němu) O ty samolibé ksichty z IOA se může postarat Laura, brána se neaktivuje, zlikvidovali bychom jen Wraithy, co jsou tady. Chci co hlavně nejdéle…“
Zelenka se již nedoví, co chtěl, protože jej i Rodneyho zahalí zář transportního paprsku.
Oba se přenesou na palubu Deadala v přímé palbě, a oba se ani nestačí divit, že se octli v kajutě pro dva.
„Omlouvám se za nenadálou změnu situace, doktore McKayi a plukovníku Shepparde.“ řekne klidně neznámý člověk v obleku, stojící před nimi, a pokračuje ve svém monologu., jako by četl účetní dokument.
„Řekněme, že váš podíl na této operaci byl uznán za dostatečný.“
„Jsme tedy přiděleni na tuto loď?“ zeptá se ironicky John
Muž v obleku se usměje, otevře dveře a naposledy se na oba podívá.
„Přesně tak, plukovníku. Jsem rád, že dané situaci rozumíte. (odmlka) Pokud vás zajímá účel nynější cesty lodí, Deadalus se připojí k flotile admirálky Ivanovové, která míří do Pegasu.“ a odejde.
Zelenka přesto pochopil, co John měl na mysli. Udržet štít. (mávne nad tím rukou) S tím se nedá nic dělat. A vrátí se do práce.
„Radku? Zkus to teď!“ říká jeden ruský technik, se kterým se Zelenka zná již dlouho
Zapne program z počítače, přpojeném k panelu, a ten se začne pohybovat. Rychleji a ještě rychleji, až se „kostky“ popsané antickým písmem zastaví, a celou místnost zaplní hluk a vibrace.
„Jo!“ zakřící Radek vítězoslávně ve své mateřštině
Jde to sice hodně pomalu…ale nabíjí se. Povedlo se!
Na obvazišti u disruptorové zdi ztrhaný zdravotník, který za bitvu zestárl o několik let, zatlačil oči dalšímu člověku.
Lauru Cadmanovou, která uvažuje o ústupu až ke zdem a vchodu, dokud má ještě pár bojeschopných zbytků sil obránců, polije další vlna sudeného potu. Štít vypadává, ale dosud se mu daří zachytávat palbu pozemních jednotek Wraithů, zato první, o poznání silnější pulsy z lodí dopadají na tlustý pancíř disruptorové kopule, což všechny wraithské jednotky, které jsou již ale velmi prořídlé (v porovnání s původními počty), zjevně pochopí jako signál ke zteči.
Na Atlantis probíhá podivně tichá bitva. Wraithové již obsadili všechny hlavní obranné zbraně, takže se lodě na orbitě nemusí obávat průletu atmosféry, ale obránci mají stále mnoho mužů i zásob, aby udrželi město, takže dochází k velmi patové situaci. Všem vojákům, i těm nejbezvýznamnějším došlo velmi rychle, že si jejich nepřátelé dávají hodně záležet, aby jim město padlo do rukou v pořádku.
Maršál Diston, opřený o zeď, a hovořící s několika vojáky, zároveň stále neví, jak z toho ven. Jakmile by začali ustupovat bránou, padne morálka, rozhoří se panika, a obrana vchodů do hlavní věže a všechny vstupy musí být chráněný jako jednolitý blok.
Není možnost.
Na naléhání velitelů lodí, že flotila Ivanovové tak či onak přiletí příliš pozdě, Curran kapituloval, a původní obranná flotila Atlantis vyskočila z hyperprostorových oken u Aspolis, a pustily se do boje se vší vervou.